Reference

Náš syn Honzík začal navštěvovat Klubíčko v lednu, kdy oslavil dva roky a už se moc těšil. Znal totiž Klubíčko od brášky, za kterým tam chodil od narození:-) Honzík si velmi rychle zvykl, jak na prostředí, tak na ostatní děti. Bylo to nejen kvůli příjemnému prostředí a množství zajímavých hraček a knih, ale hlavně díky paní učitelce Martině. Ta vždy děti vedla a vede ke vzájemnému respektu, samostatnosti a vzájemné pomoci. Navíc s paní učitelkou nebyl problém cokoli změnit, domluvit a to téměř "z hodiny na hodinu". Byla jsem velmi ráda, že jsou děti často venku a pokud bylo počasí hodně nepříznivé mohli si hrát a běhat v tělocvičně. Na závěr dne pak Honzíka čekal vždy výborný oběd. A na mě? Po dopoledni v Klubíčku spokojené a usměvavé dítě. 
 
Petra Hrádková, červen 2018

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Na začátku školního roku jsem začala hledat v našem blízkém okolí školičku, kterou by mohla navštěvovat naše 2,5 letá dcerka Johanka. Neboť byla ještě dost malá, ale po chození do školky moc toužila, jsem hledala přívětivé prostředí s malým počtem dětí ve skupině. To  se nám právě podařilo najít v Sokolovně v Klubíčku, které vede Martina Hošková.

Zaujal mě celkový přístup k dětem a jejich nenásilné vedení ve hře, práci i komunikaci mezi sebou navzájem. Byl to přístup vytvořený Marií Montessori, který se Martina rozhodla s dětmi používat a skrze něj děti formovat k tomu, aby se podle svých možností rozvíjeli co nejlépe. Strávily jsme v Klubíčku příjemný rok a pokračujeme dál jím jistě ovlivněni.

Lucie Bednářová, červen 2018

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Naše dcera začala Klubíčko navštěvovat ve 2 a čtvrt letech a zejména díky skvělé paní učitelce Martině pobyt ve školce zvládla na jedničku ;-) Nejvíce jsme ocenili právě přístup paní učitelky k dětem, menší kolektiv  a také program - častý pobyt venku, za nepříznivého počasí využití tělocvičny, návštěvy knihovny, výlety apod.  Dcera byla vždy spokojená a do školky chodila s úsměvem ;-) Klubíčko tedy mohu jen a jen doporučit.

Simona Švehlová, červen 2016

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Náš Kubík začal chodit do Klubíčka asi před půl rokem a hned od prvních dní si školku velice oblíbil. Bylo viditelné, že se mu Klubíčko zamlouvalo dokonce o něco více, než předchozí školka. Příjemné prostředí nově zrekonstruované sokolovny, útulná klubovna v podkroví a velice milý a viditelně láskyplný přístup Martiny Hoškové k dětem jsou jen některými z pozitiv, díky kterým jsme byli se školkou velmi spokojeni. Děti jsou v Klubíčku vedené k rozvíjení svých přirozených schopností, malují, zpívají a vytvářejí různé výtvarné práce. Mailem jsme také občas dostali fotky, jak Kubík ve školce pracoval. Odměna v podobě zářících očí našeho synka z povedeného obrázku byla nenahraditelná. Navíc je velkou výhodou možnost využití venkovního prostoru na pozemku za sokolovnou. Tam si děti také chodí hrát, a nebo při nepřízni počasí, občasné využití sportovní části sokolovny, což má kladný vliv na rozvíjení pohybových schopností dětí. Kladně hodnotíme i individuální přístup k dětem, kdy po úvodním popovídání si o našem Kubíkovi, se Martina zaměřila na některé jeho vlastnosti a zájmy a navíc nám pomohla i se zlepšením jeho samostatnosti např. v oblékání a podobně. Nebýt možnosti přechodu do "velké" městské školky, které jsme využili, neměli bychom jediný důvod Klubíčko opouštět.  

Čermákovi, únor 2015

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


"Za více než rok, co náš Adámek chodí do Klubíčka, se toho mnoho naučil a zažil. Přestože je ostýchavý a jen tak někoho si k tělu nepustí, již po pár prvních návštěvách jsme chodili do Klubíčka bez slz a s každodenním dotazem, kdy zase půjde do "školky":-) Nejvíce jako maminka oceňuji to, jak výborně si zvykl na kolektiv dalších dětí, což byl pro něj dříve trošku problém. Klubíčko všem maminkám určitě doporučuji."

Barbora Petrová, únor 2015

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jak Ája ke Klubíčku přišla

Tento příběh se asi nebude lišit od ostatních, ale ráda bych, abyste ho slyšleli a udělali si stejně krásnou představu o Klubíčku, jakou máme my.

Co nás do Klubíčka vedlo

Máme doma dvě úžasné děti. Starší dcerce Alici (Áje) jsou tři roky a když jí byl rok a třičtvtě narodil se jí bráška Adam. I když si říkáte, že budete oběma dětem věnovat stejnou pozornost, protože i to starší je ještě malé, tak po několika dnech zjistíte, že to vlastně moc nejde. Mladší vždy vyžaduje více pozornosti a většinou ihned. Proto, když byli Áje dva roky, začali jsme se poohlížet po nějakém zařízení, kde by mohla být se svými vrstevníky a naučila se trochu samostatnosti. Nechtěli jsem úplně volit soukromou školku, protože na to se nám zdála malá. Hledali jsme ze začátku spíše nějaké hlídaní, nebo nebo kroužek. A k našemu překvapení jsme nalezli dětský klub Klubíčko, který se tou dobou právě otvíral a nabízel přesně to, co jsme hledali a vlastně i více.

První dny v Klubíčku

Podle popisku v inzerátu se jednalo o dětský klubík, který pomůže získat dětem samostatnost, naučí je správnému chování a ještě si pohrají v menším kolektivu dětí cca ve stejném věku. Na tři hodinky dopoledne, což byl přesně ten čas, co jsme chtěli. Proto jsme neváhali a Áju přihlásili. První den byl pravda poněkud krušný, ale velice rychle se s paní učitelkou spřátelili a další dny už se to vše začalo zlepšovat. Až to došlo do stavu, kdy mi mávla mezi dveřmi – Ahoj mami a přiď potom.

Co nám Klubíčko dalo.

Nejvíce musím ocenit, že Ája se hodně rozmluvila. V době, kdy začala do Klubíčka chodit, byla na svůj věk dost nemluvná. Rozumněla, ale mluvit se jí nechtělo. Po několika návštěvách, jsem se nestíhala divit, jak krásně mluví. Za pár dní měla už i své nejlepší kamarády a kamarádky a ač jsou někteří z nich již v jiných školkách, stále se potkáváme a rozumí si nejen naše děti, ale i my rodiče. Což by bez Klubíčka možné nebylo. Jak šel čas, naučila se naše malá hodně věcí a začala mi i pomáhat s mladším bráškou. A každé ráno, když jsme jeli do Klubíčka, tak Adámka mrzelo, že tam nemůže s Ali zůstat.

Bohužel děti stárnou a jejich i naše potřeby se mění. Jelikož se budu brzy vracet do práce a naskytla se příležitost umístit Áju do státní školky, tak jsme ji využili. Dnes chodí pár týdnů do velké školy, jak Ája říká, kde si jí líbí, ale každý den se mne ptá, zda už budou prázdniny a bude moci do malé školky (Klubíčka) za Martinou (paní učitelka M. Hošková).

Ája a Daniela Štěpaníkovy, únor 2015